Naďa
Naďa Urbánková, vlastním jménem Naděžda Balabánová, se narodila 30. června 1939 v Nové Pace. V roce 1957 se stala diplomovanou zdravotní sestrou, ale v tomto oboru pracovala jen dva roky. Po skončení školy se systematicky věnovala zdokonalování pěvecké i herecké profese, což jí bylo bližší. Na své bývalé zaměstnání však nezapomněla a už jako známá zpěvačka se rozhodla stát patronkou střední zdravotnické školy v Praze.
V roce 1959 debutovala jako herečka v Pardubickém divadle. Systematicky postupovala až do inscenace Hoffmannových povídek v pražské Laterně Magice. V roce 1964 ji režisér Ján Roháč angažoval do divadla Semafor a v tom istom roce se oporvé objevuje před kamerou. Zpívá ve sboru písní Glory ve filmu Kdyby tisíc klarinetů. V Semaforu je obsazena např. do her Dobře 
placená procházka nebo Šest žen Jindřicha VIII., se kterou celý soubor v roce 1965 vystupuje taky v Německu. V tom roce nahrává taky první hit Amfora, lexikon a preparát jako duet s Evou Pilarovou a taky první sólovou písničku Slunce zhaslo dojetím. Z tohto období pocházejí taky duety s Milanem Drobným Ukrejvám rozpaky, Modré tričko nebo Purpura s Jiřím Suchým.
V roce 1967 Naďa Urbánková pozýva Jiřího Suchého do malého divadélka Sluníčko, kde vystupovali Miloslav Šimek a Jiří Grossmann. Jiří Suchý jich angažuje do Semaforu a tak vznikly nové představení, kde ve většině z nich účinkuje i samotná Naďa Urbánková. Jeden z dvojice - Jiří Grossmann - jí tenkrát otextoval její největší hity jako Závidím, Ó, ty to nepochopíš, nebo duet Drahý můj. Vystupovala tady také s Pavlem Bobkem, Jitkou Molavcovou, Miluškou Voborníkovou a Zuzanou Burianovou.
Kromě zpívání je taky často obsazováná do filmů. V roce 1965 si roli tanečnici vedle Lubomíra Lipského zahrála ve filmu Zločin v dívčí škole, další rok menší role Viktorii Freie hraje ve filmu Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky, který získáva Oscara za nejlepší zahraničný film roku. Jiří Menzel s ní taky natočil filmy Skřivánci na niti nebo v polovině 70.let komedii Na samotě u lesa. Jako herečka taky hostuje v inscenaci Třetí zvonění z roku 1970 v Národním divadle v Praze. Později už převažně hraje jen v hudebních filmech (Miláček, Romance za korunu, Hodinářova svatební cesta koralovým mořem nebo televizní film Jaroslava Dietla Slečna ze spořitelny). Filmový režisér Juraj Herz natočil s ní několik videoklipů 
jako recital pod názvem Noční můry Nadi Urbánkové a později i dva osobitní klipy, nebo-li filmové písničky Vilém peče housky a Svatební průvod.
V roce 1969 začala spolupracovat s Jiřím Brabcem a jeho skupinou Country Beat. V této sestavě vznikly hity jako Skálou chci se stát nebo Já záhadou se trápím. V tom istom roce vyhrává taky stříbrnou Bratislavskou lyru za píseň Mosaznej džbán. K domácím festivalovým úspěchům patří i zlatá Děčínska kotva z roku 1971 za píseň Rady Gondola. V roce 1970 jí vychází první LP Drahý můj, která je v podstatě víceméně výběrem nejúspěšnějších písní. Její popularita začala prudce stoupat počátkem 70. let , kdy se dokonce v roce 1972 stala vítězkou čtenářské ankety 
Zlatý slavík. Vychází další LP-deska 24 hodin s Naďou Urnbánkovou, která obsahuje taky hity Blonďák s červenou bugátkou nebo Mám ráda žužu. Na prvním místě se držela až do roku 1976. Zatím jí v počtě slavíků předběhli jenom Lucie Bílá a Hana Zagorová.
S Country Beatem podnikla několik významných zájezdů do zahraničí, v roce 1973 se představili anglickému publiku na koncertech country festivalu ve Wembley a rok později zavítali do amerického města Nashville v Tennesse, nejvýznamnějšího centra country hudby v USA. V dalších letech pak postupně spolupracovala s orchestrem Václava Hybše a působila v pražském Hudebním divadle Karlíně. Další LP-deska nazvaná Naďa je z roku 1980. Roku 1983 se nakrátko se vrátila zpět k Jiřímu Brabcovi a Country Beatu a nahrává 
2LP, která obsahuje nové písně i staré hity v novších verziích. Jsou tu taky duety s Karlem Kahovcem nebo Karlem Černochem, např. Vím, že přijdu do nebe.
V roce 1979 se jí narodila dcera Linda, která se taky věnuje zpěvu a herectví (pod uměleckým jménem Jana Fabiánová). Kvůli ní se zpívání věnuje méně a v anketě Zlatý slavík pomalu klesá. Ale dále se často objevuje v televizi, v pořadech jako Televarieté, Možná přijde i kouzelník, Kabaret U dobré pohody, Sešlost a další. V roce 1988 hraje v televizním filmu Dvojčata a v létě 1989 si na dlouhá léta naposled zazpívá na 50-tinách Karla Gotta.
Po velkých problémech v osobním životě, třech nevydařených manželstvích, krachu v podnikání a nezdarech v politice se po létech přece jen vrátila zpět ke zpěvu. Pomocnou ruku jí podal opat tamního premonstrátského kláštera Ignác Kramár. Nedávno nalezla útočiště a domov v konventu opatství Želiv nedaleko Humpolce. Z Želiva dojíždí do Jihlavy, kde v Českém rozhlase Region moderuje oblíbený pořad Písničky pro Vysočinu. Taky úspěšně koncertuje a občas vystupuje i v televizi (Noc plná šlágrů, Jsou hvězdy, které nestárnou nebo pořady televize Nova).
